Irkutsk

Irkutsk (rusky Ирку́тск)

je město v Rusku. Nachází se na jižní Sibiři na řece Angaře zhruba 70 km od jejího ústí do Bajkalského jezera. Je centrem rozlehlé Irkutské oblasti a důležitou stanicí na Transsibiřské magistrále. Podle údajů z roku 2007 má 575 900 obyvatel.

Historie

Město bylo založeno v 17. století na řece Angaře Ivanem Pochabovem. V té době byl Irkutsk také znám jako sídlo svatého Inocence (1797–1875), pravoslavného kněze a později moskevského metropolity. Proslavil se zde tím, že postupně šířil křesťanství mezi domorodci, a to jak na Sibiři, tak i na Aljašce, tehdy patřící Rusku.

V 19. století sem byli posíláni děkabristé a jejich sympatizanti, kteří se vzbouřili proti caru Mikuláši I. Ještě dodnes jsou ve městě památky na jejich vyhoštění před téměř sty lety; a to i přes to, že staré dřevěné domy obkroužily paneláky. V únoru roku 1920 zde byl popraven protibolševický admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak, čímž bolševici zlomili bělogvardějský odpor a mohli ustanovit svou vládu.

Irkutská oblast (rusky Иркутская область)

je federální subjekt Ruské federace. Oblast leží na jižní Sibiři na severozápadním břehu Bajkalu. Hlavním městem je Irkutsk. Na ploše 767 900 km² zde žije 2 527 000 obyvatel, z toho 79 % ve městech.

Na jihu Irkutské oblasti ležel bývalý Usťordynský burjatský autonomní okruh. V říjnu 2005 bylo rozhodnuto o jeho sloučení s Irkutskou oblastí, které se uskutečnilo k 1. lednu 2008.

Geografie

Největšími řekami jsou Lena, Angara, na níž byla zbudována Bratská přehrada (svého času největší na světě), a Nižňaja Tunguska a jejich přítoky. Na severu do oblasti zasahuje Středosibiřská vysočina. Velkou část oblasti pokrývá tajga. Napříč oblastí prochází železniční Bajkalsko-amurská magistrála.

Irkutská oblast hraničí s Burjatskem a Tuvinskou AR (jih a jihovýchod), s Krasnojarským krajem na západě, s Jakutskem na severovýchodě, a s Čitskou oblastí na východě. Jedinečné a světově proslulé Bajkalské jezero leží na jihovýchodě regionu. Irkutská oblast je ponejvíce pahorkatinná se širokými údolími Středosibiřské vysočiny a její východní části, Patomskou vysočinou (1940 m n. m.).

Největšími městy jsou oblastní centrum Irkutsk (575 900 obyvatel, 2007), dále Bratsk (253 200), Angarsk (244 100), Usť-Ilimsk (98 600) a Usolje Sibirskoje (86 200).

Podnebí

Podnebí se mění mezi teplým kontinentálním na jihu a subarktickým kontinentálním v severních částech. Skoro po polovinu roku, od poloviny října do počátku dubna, se průměrná teplota pohybuje pod 0 °C [1]. Zimy jsou velice studené, s průměry nejvyšších teplot v Irkutsku −14,9 °C a průměrná minima jsou –25,3 °C v lednu. Léta jsou teplá, ale krátká: průměrná nejvyšší teplota v srpnu je 24,5 °C, průměr minim 11,2 °C. Nicméně v září se počasí výrazně ochladí na průměr denních maxim 15,3 °C a průměr denních minim je jen 2,5 °C [2] [3]. Více jak polovina srážkových úhrnů spadá do letních měsíců, nejvlhčím měsícem bývá srpen, s 96,2 mm (3,79 palců) dešťů. Leden je zde nejsušším měsícem s pouhými 11 mm (0,4 palců) srážek. Průměry celkových ročních úhrnů jsou 419,8 mm. [4].

Obyvatelstvo

Ze 2,77 milionů lidí žije 79,6 % ve městech a 20,4 % jsou venkované. Průměrná hustota zalidnění pro celé Rusko je 8,7 ob./km², zdejších 3,3 ob./km² je tedy hluboko pod průměrem.

Zajímavá je malá etnická skupina žijící ve třech vesnicích (Piktinsk, Sredne-Piktinsk, a Dagnik) v Zalarinském rajónu v oblasti, jsou to takzvaní "Bugští Holanďané": potomci polsky mluvících Lutherských zemědělců, kteří se přestěhovali na Sibiř z ruské Volyňe v letech 1911–1912 při hledání cenově dostupné krajiny. Ačkoliv dlouho toužili ztratit svůj jazyk předků Němčina či Holandština, (dokonce na počátku 20 století mluvili Ukrajinsky a studovali Polštinu), byli stále považováni za etnické Němce a v průběhu Druhé Světové války byli obvykle odvedeni k práci do gulagů, namísto služby na první frontě.^[1]

Žijí zde také Tofalaři, jejich počet je 837 (2002), zvedl se po roce 1989 ze 722.

zdroj : www.wikipedia.org